Z obchůdků se kvůli zálohovaným PET stanou skladiště odpadků, varuje předseda AČTO Pavel Březina
Mezi odpůrce plánu ministerstva životního prostředí na zavedení povinného zálohování PET lahví a nápojových plechovek a zpoplatnění slevových letáků patří Asociace českého tradičního obchodu (AČTO) reprezentující zejména malé obchody. Odpad by se do nich nosit neměl, tedy ani PET lahve a plechovky, říká v rozhovoru pro Deník předseda asociace Pavel Březina.
Jak se stavíte k povinnému zálohování PET lahví a nápojových plechovek?
Celý nápad považujeme od začátku za hloupost. Opravdu budeme investovat miliardové sumy, zatěžovat obchodníky a otravovat zákazníky jenom proto, abychom vytřídili – nikoliv recyklovali – o jednu lahev z deseti více než nyní? Již nyní třídíme efektivně a není problémem zákazníků a obchodníků, pokud se málo recykluje. Ano, jsou tu nové požadavky EU, podle kterých se musí třídění o zhruba 10 procent oproti současnému stavu zvýšit. Ministerstvo životního prostředí nepřipustilo seriózní diskusi o tom, zda by to jednoduše nezlepšila o něco větší efektivita stávajícího systému. A hlavně PET lahve a plechovky tvoří jen velmi malou část odpadu spojeného s obchodem. Co se bude dít s tetrapakovými obaly, obaly od mléčných nápojů, konzervami či doposud nevratným sklem? Je na stole rozumná strategie? Já o ní nevím. Nebo snad budeme v budoucnu všechen odpad, podobně jako by tomu mohlo nastat u PET lahví a plechovek, nosit do obchodů? Tudy přeci cesta nemůže vést.
Představují „petky“ a plechovky významnou část obalů od potravin?
Hmotnostní analýzu bohužel nemáme. Nicméně víme, že z celkového množství obalů od potravin, které si nosíme z obchodů, tvoří PET lahve a plechovky 11,7 procenta. PET lahví je 7,6 procenta a plechovek od nápojů 4,1 procenta. Například obaly od mléčných výrobků, jako jsou jogurty, sýry či smetany, tvoří 21 procent obalů a nezálohované skleněné obaly 5,4 procenta. Ten problém musíme řešit komplexně a ne tak, že si nějaká skupina z obalů vybere nějakou část, která se jí hodí a na které se dá vydělat. Já se jenom modlím, aby s podobným nápadem, s jakým přišli výrobci PET lahví a plechovek, nepřišli další lobbisti a z obchodů se nestaly popelnice. Bohužel takové nápady se už začínají objevovat.
Co by zavedení tohoto povinného zálohování prakticky znamenalo, zejména v malých obchodech?
Spoustu starostí, administrativy a nákladů. Malé obchody se do systému musí zapojit, jinak přijdou o zákazníky. Představte si malý obchod na vesnici s jedním majitelem, který je zároveň i prodavačem. Už nyní má co dělat, aby se udržel a ustál tlak nadnárodních řetězců. Při zavedení systému povinného zálohování bude nově muset například začít nějak speciálně a odděleně od potravin skladovat PET lahve a plechovky, a to včetně těch, které mu do obchodu přinesou sociálně slabší občané z popelnic a dalších míst. Bude muset tyto obaly osobně přebírat a skenovat jejich kódy, což mimochodem u vrátného skla nemusí. Ten stejný člověk musí nakládat s čerstvým pečivem nebo uzeninami. Aby toho nebylo málo, tak mezitím bude řešit nutnou administrativu se zálohováním spojenou a pak doufat, že mu systém všechny vybrané lahve nějak včas zaplatí. A také, že mu vrátí investice do stavebních úprav a další náklady. Tohle tedy podle mě opravdu není podpora malého a středního podnikání , o které všichni politici tak rádi mluví.
Jak by se mělo řešit vybírání lahví? Vyplatilo by se jim vůbec pořídit si na to speciální automaty?
Velké obchody si je určitě pořídí a to bude obrovský byznys pro jejich výrobce, protože jeden automat stojí bez instalace a servisu řádově stovky tisíc korun. Malé obchody na to samozřejmě nebudou mít peníze ani prostor a budou PET lahve a plechovky vybírat ručně. To znamená ručně skenovat, dávat do pytlů, které se musí zapečetit a dobře zajistit proti krádeži, protože jde o ceninu.
Jaké reakce zákazníků očekáváte?
Zákazníci i obchodníci by museli vše zvládnout, nic jiného by jim nezbylo. To ale neznamená, že je to dobré řešení. Každý máme u domu popelnice na třídění odpadu a moderní systémy si hravě poradí i s tříděním kovových obalů. Proč tedy zavádět toto prehistorické řešení, které vyspělé země zaváděly před mnoha lety a dnes jej zavádí pouze země, které třídit neuměly, jako je Slovensko . Představte si běžné každodenní situace. Například někdo je zvyklý se stavovat pro nápoj po cestě do práce, nově si v práci bude muset udělat skladiště na PET lahve nebo se nesmyslně zastavovat v obchodě znovu po cestě z práce, i když by to jinak nepotřeboval. Realita života takových situací přinese mnoho, přitom by stačilo hodit zmačkaný obal do žlutého kontejneru.
Povinnost vykupovat zálohované PET lahve mají mít všechny obchody s prodejní plochou přes 50 metrů čtverečních. Jaký limit by byl vhodný podle vašeho názoru?
Ten limit je asi v pořádku. Je potřeba si uvědomit, že prodejnám, které nebudou PET lahve a plechovky vybírat, zákazníci s největší pravděpodobností utečou. Pro malé obchody zapojení do zálohovacího systému skutečně není žádná výhra, jak se snaží podsunout zastánci tohoto řešení. Je to pro ně draze zaplacená životní nutnost, jak udržet své podnikání v konkurenci velkých nadnárodních řetězců, pro které bude zapojení do systému jednodušší.
Bude obtížné hledat prostory pro skladování vykupovaných lahví?
Některé z nich to budou řešit velmi složitě a draze různými stavebními úpravami. Například malý obchod v centru města a ve starší zástavbě žádný speciální prostor pro ukládání odpadků, což fakticky PET lahve a plechovky jsou, prostě nemá. Prázdné obaly jsou přitom zároveň cenina, takže musí být zabezpečeny i z tohoto důvodu.
Propagátoři povinného zálohování tvrdí, že se s tímto úkolem v zahraničí snadno vypořádali. Je zahraniční zkušenost přenosná do českých podmínek, anebo jsou zdejší spotřebitelé jiní – pokud ano, tak v čem?
Proč se musíme vypořádávat s něčím, co už máme fakticky vyřešeno, a chybí nám jen malinký kousek cesty a několik let k tomu, abychom splnili vše, co po nás Evropská unie vyžaduje? Třídíme díky kontejnerům a umíme to. Slováci před zavedením systému třídili zhruba 55 procent PET lahví, my třídíme 82 procent a potřebujeme dosáhnout 90 procent. Prostě jsme v této otázce jinde a nevím, proč bychom měli s obrovskými náklady slepě napodobovat země, které jsou v této věci daleko méně rozvinuté a jinou možnost neměly.
Ministerstvo rovněž navrhuje zpoplatnění slevových letáků . Co by to prakticky znamenalo pro menší obchody a sítě, které je dosud také vydávají?
Ať se nám to líbí nebo ne, leták je velmi efektivní marketingový nástroj. A marketing není sprosté slovo, protože lidé se díky letáku dozvědí například o možnosti si výhodně nakoupit. Menší obchody působí mnohdy na venkově a senioři tvoří velkou část jejich zákazníků. Pro tuto skupinu obyvatel je leták velmi důležitý zdroj informací. Pokud se české sítě, které zastupuje naše asociace, chtějí udržet na trhu, logicky musí tento nástroj používat také. Letáků se obchody nemohou vzdát, a pokud se letáky zpoplatní, logicky dojde ke zdražení zboží a služeb, které dopadne hlavně na ty nejvíce zranitelné.
Proč podle vás ministerstvo zpoplatnění letáků prosazuje?
Celé téma zpoplatnění letáků má ještě jeden rozměr. Ten návrh totiž vznikl naprosto účelově jako reakce na odpor obcí proti návrhu na zavedení povinného zálohování PET lahví a plechovek. Obce se podle mě oprávněně obávají, že by kvůli tomuto návrhu přišly o část příjmů z prodeje použitých obalů od nápojů. Někoho proto napadlo, že by se účelově mohly zpoplatnit letáky a z takto vybraných peněz obce uplatit, aby přestaly dělat problémy. Ministerstvo životního prostředí si ve své snaze prosadit povinné zálohování neustále snaží hrát s penězi, které v konečném důsledku stejně zaplatí občané či zákazníci. To platí jak o povinném zálohování, tak i o zpoplatnění letáků. A dělá to navíc zcela nesystémovým krokem. Zákonem přeměnit leták na obal a myslet si, že mám problém vyřešen, je prostě nesmysl.
Jak by se splnění přísnějších evropských norem na třídění PET lahví a zejména nápojových plechovek mělo tedy v ideálním případě vyřešit?
V prvé řadě je třeba říci, že odpady nejsou jenom PET lahve a plechovky, byť to tady tak mylně v rámci aktuální diskuse vypadá. Je tomu právě naopak. Obaly od nápojů tvoří velmi malou část obalů od potravin, v celkovém komunálním odpadu je jejich podíl zcela zanedbatelný. Životnímu prostředí nepomůžeme tím, že budeme řešit jenom malé, nevýznamné části odpadu. Není jiná možnost, než řešit všechen odpad. Například Česká republika musí dosáhnout radikálního snížení skládkování na maximálně 10 procent a začít recyklovat 70 procent všech obalů. To jsou správné a důležité úkoly. V jejich splnění nám ale povinné zálohování PET lahví a plechovek, které tvoří jen 1,3 procenta komunálního odpadu, nijak nepomůže, nebo jen naprosto minimálně.
Kterou cestu by tedy Česko mělo zvolit?
Je třeba motivovat lidi, aby doma vytřídili do barevných kontejnerů úplně všechno, co se dá. A pořídit moderní technologie odpadovým firmám, aby uměly efektivně dotřídit a dále zpracovávat všechen odpad. PET láhve a plechovky jsou na třídění a zpracování tou nejjednodušší komoditou. Investovat by se mělo do těch ostatních. Zavedení zálohování by jen v investičních nákladech stálo v rámci obchodu podle dva roky staré analýzy pět miliard korun. Myslím, že by se tyto prostředky měly vynaložit zodpovědněji a efektivněji. Otázka je nicméně správná a ministerstvo životního prostředí by mělo všechny varianty zanalyzovat. To ale neudělalo a za každou cenu se snaží prosadit jenom jednu variantu, která prospěje jen výrobcům nápojů a nápojových automatů.
Není to příliš příkrý odsudek?
To neříkám já, to říká Komise pro hodnocení dopadů regulace při Legislativní radě vlády . Ta postoupení návrhu o zavedení povinného zálohování na projednání vlády nedoporučila, a to mimo jiné proto, že ministerstvo životního prostředí neprovedlo - a já myslím že účelově, protože se mu to nehodí - dostatečnou analýzu jiných variant. Stát tu ale není od toho, aby prosazoval zájem nějaké úzké skupiny. Při svém rozhodování by měl mít na zřeteli to, aby občany a podnikatele mimo jiné zbytečně nezatěžoval a hledal skutečně efektivní cesty řešení problémů. Jenomže zatím to vypadá, že ministerstvo životního prostředí tuhle logiku nechápe.
Zdroj: Deník.cz, Jiří Janda