Analýza: PET lahve, které chce stát povinně zálohovat, tvoří jen 7,6 % obalů od potravin

Hliníkové obaly od nápojů, které má potkat stejný osud, představují 4,1 % z prodaných obalů. Z obchodů s potravinami si však podle analýzy odnášíme obrovské množství dalších obalů, které by se měly také třídit a recyklovat. Mezi ty nejlépe využitelné a zároveň nejnáročnější na zpracování patří obaly od mléčných výrobků (21  %), nezálohované skleněné obaly (5,4 %) a tetrapakové obaly od mléka či džusů (3 %). Analýza znovu potvrdila, že k odpadu z obalů je potřeba přistupovat komplexně. Řešit s vysokými náklady jen vybrané, nejméně problematické položky je neefektivní a nesmyslné.

„Je zjevné, že mezi obaly od potravin mají PET lahve a plechovky od nápojů jen malý podíl. Pokud bychom v rámci maloobchodu vzali v úvahu i obaly od nepotravinářského zboží, půjde o procento zcela zanedbatelné. Přesto probíhá obrovský lobbistický tlak, aby zrovna tato kategorie nejlukrativnějších odpadů z obalů byla řešena samostatně na úkor zákazníků i obchodníků. Obrovské prostředky, které bude povinné zálohování stát, bude samozřejmě muset někdo zaplatit.“ komentuje výsledky analýzy Pavel Březina, předseda Asociace českého tradičního obchodu (AČTO).

Ještě „hůře“ jsou na tom PET lahve a plechovky od nápojů v kontextu celého domovního odpadu, v rámci kterého tvoří podle dat Ministerstva životního prostředí jen asi 1,3 % a zároveň představují jen 5 % obsahu barevných kontejnerů.

„Nevěřím, že by zavedení povinného zálohování přispělo k lepší ekologické situaci v naší zemi. K návrhu na zavedení povinného zálohování se nedávno vyjádřila i Komise RIA, která je součástí Legislativní rady vlády. I podle ní jsou ekologické přínosy systému velmi sporné, když jenom zálohovací automaty spotřebují ročně stejně energie jako více než šest tisíc domácností. Argumentů Komise RIA proti zavedení povinného zálohování byla přitom celá řada a nerozumím tomu, že se nimi Legislativní rada nezabývala,“ říká Pavel Březina.

V rámci provedené analýzy byla detailně zkoumána struktura prodaných potravin v rámci 40 obchodů za celý rok 2023. Vybrané obchody zahrnovaly supermarkety i malé vesnické prodejny. „Pochopitelně se struktura prodávaných potravin, tedy i obalů, může u různých obchodníků lišit. My jsme však v naší analýze rozebírali více než 14 miliónů prodaných kusů zboží, a tedy čísla považujeme za velmi reprezentativní. Do analýzy jsme nezahrnovali pouze takové položky, jako je ovoce, zelenina, pečivo či cigarety. Některé z těchto položek se také prodávají v různých druzích obalů, celkový podíl obalů tvořených PET lahvemi a plechovkami od nápojů tak je reálně ještě menší,“ říká analytička Ing. Hana Carvová z AČTO, která se na sběru dat podílela.

Podle AČTO by zavedení povinného zálohování v praxi znamenalo vznik nových povinností a méně komfortu pro zákazníky i obchodníky. Zákazníci budou skladovat neporušené, jednorázové PET lahve a plechovky doma a jezdit s nimi do obchodů, místo do v průměru devadesát metrů vzdálené popelnice. Obchodníky čekají přestavby obchodů, investice do zálohovacích automatů, náklady spojené s růstem lidské práce a mnoho dalších povinností. Navíc by zákazníci i obchodníci museli skladovat neuzavíratelné plechovky, ve kterých jsou zbytky s obsahem cukru, což v praxi představuje problém s hygienou v domácnostech i obchodech. Podle AČTO odpadky tvořené obaly od nápojů do obchodů nepatří, když je lze pohodlně a ekologicky třídit v rámci existujícího separačního systému.

„Třídit umíme velmi dobře a v recyklaci plastů jsme dle Eurostatu dokonce 7 nejlepší v EU. Není problémem zákazníků a obchodníků, pokud výrobci nápojů chtějí levnější materiál pro své obaly. Vysokou míru recyklace máme dle cílů EU zajistit pro všechny druhy komunálního odpadu. Obaly od mléčných výrobků, tetrapakové obaly či nezálohované sklo představují v souhrnu z hlediska množství řádově třikrát větší problém než obaly od nápojů, které chce Ministerstvo životního prostředí tak moc povinně zálohovat. Pokud k problému nebudeme přistupovat komplexně, tak to znamená, že buď další obaly řešit nebudeme, nebo v budoucnu budeme nesmyslně vytvářet několik dalších zálohovacích systémů, v rámci kterých budeme zákazníky nutit nosit do obchodů třeba obaly od džusů a mléka nebo kelímky od jogurtů. A drahé automaty na PETky nám v tom v žádném případě nepomůžou. Z obchodů by se tak staly fakticky popelnice,“ doplňuje Pavel Březina.

Návrh na zavedení systému povinného zálohování kritizuje řada dalších subjektů. Velmi silně se ozývají zejména obce hlasem obou svých svazů. Obávají se o ztrátu části příjmů za nejlukrativnější druhotné suroviny a o poškození stávajícího komplexního třídícího systému, který patří mezi tři nejlepší v Evropě. Do tábora kritiků patří také Hospodářská komora, která označila vracení odpadů do obchodů za zastaralý systém z 80. let minulého století. Proti jsou i zástupci recyklačních a svozových firem, provozovatelé benzínových pump, nově se například přidali i zástupci malých pivovarů.

Petr Havelka, výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství (ČAOH) upozorňuje, že: „Analýza AČTO ukázala, že PET lahve a plechovky od nápojů jsou marginálním odpadem i z hlediska obalů od potravin. Zálohování nám vlastně za více než 5,2 miliardy investičních nákladů a jednu až dvě miliardy provozních nákladů ročně přidává ke stávajícímu výkonu jen zcela minoritní množství vytříděných odpadů navíc. Celkem jen asi 15 000 tun. Na tunu dodatečného výkonu je to skutečně hrozivě neefektivní. Pohybujeme se minimálně ve stovkách tisíc korun na tunu. To je zcela mimo jakoukoli realitu. Evropa stanovila cíle pro všechny komunální odpady. Podobné „malé domů“, jako chce nyní prosadit nápojářský průmysl, jsou nesystémové. Pokud chceme být moderním státem, měli bychom hledat efektivní řešení, které co nejméně obtěžuje lidi a zbytečně nezatěžuje jejich peněženky.“

* Analýza ukazuje poměr kusů prodaného zboží (obalů) k celkovému množství prodaných kusů zboží  bez zahrnutí pečiva, ovoce a zeleniny, tisku, cigaret a průmyslového zboží.

Poznámka k metodologii: Analýza byla provedena za rok 2023 na vzorku 40 obchodů, který zahrnoval supermarkety, standardní samoobsluhy i malé vesnické obchody. Analýza obsáhla 14 264 695 prodaných kusů zboží.