23 Srp

Stát by měl ocenit, že dáváme přednost vytváření rovných podmínek pro podnikání

Většina podnikatelů nezakládá firmy proto, aby chytračila, dělala lumpárny, pokoušela osud. Motivy bývají zpravidla morální, inspirující a vycházejí z potřeby seberealizovat se, touhy zkusit dělat věci po svém, věnovat se vášni či koníčku, umět se uživit. Platí to i pro obor maloobchodu, který se dnes potýká s řadou potíží, mimo jiné i kvůli snaze maloobchod regulovat ze strany státu. Jak některé souvislosti vidí Ing. Zdeněk Juračka, předseda představenstva Asociace tradičního českého obchodu, o tom jsou následující řádky.

Dvě desetiletí volají podnikatelé po tom, aby se dal business zvládat jednodušeji, aby ubylo byrokratické zátěže, aby čas mohli věnovat věcem užitečným a nemuseli komplikovat život nejen sobě, ale mnoha dalším lidem. Jaký je výsledek? Tuší naše vláda, jak se vede zejména středním a drobnějším firmám?

V prvé řadě je potřeba uvést, že vláda v těchto negativních krocích vůči podnikatelské veřejnosti je málokdy sama. Většinou je u toho zpravidla Parlament ČR, a to buď s vlivem pozitivním (málokdy), nebo negativním (často). Jak se ukazuje v posledních letech, a zatím se to projevuje u vlád pravicových i levicových, je největším problémem fakt, že tvůrce nové legislativy hledí málo nebo téměř vůbec na její dopad do podnikatelského prostředí. Vláda má sice zákonem nařízené tzv. RIA, což je zvážení všech dopadů zákona do podnikání, ale většinou si z toho těžkou hlavu nedělá. U parlamentu je to ještě horší, neb ten RIA dělat nemusí, a proto úroveň jím předkládané legislativy bývá často katastrofická a připomíná lidovou tvořivost ne moc nadaných tvůrců.

Dalším problémem, který s RIA přímo souvisí, je pohled či adresnost, na jakou podnikatelskou skupinu obyvatel má mít zákon či nařízení hlavní dopad. Abych byl konkrétní, vezmu jako příklad skupiny podnikatelů maloobchod. Zde je zcela jasně vidět, že pokud se zákonodárce či vláda zaměří na maloobchod, bere v potaz pouze dopad do sféry působení zahraničních obchodních řetězců. Výsledkem je ta skutečnost, že očekávaný a předem promyšlený dopad do činnosti maloobchodu pak řetězce, které mají více než 60% podíl na trhu s potravinami, novou legislativu téměř bez problémů zvládnou, kdežto u zbytku maloobchodu (AČTO reprezentuje přibližně 23 % podíl) dochází k četným problémům, zejména v oblasti administrativní, ale i finanční náročnosti, kterou nové předpisy přinášejí.

Menším firmám a podnikatelům leží v žaludku spousty drobností, které odporují používání zdravého selského rozumu. Z vaší praxe vím, že jste jeho velkým zastáncem…

Jako představitele tohoto drobného maloobchodu mne velmi mrzí, že vláda ani parlament nedocení náš přístup k novelám či novým předpisům, kdy přes velkou zátěž finanční i administrativní podporujeme vznik podobné legislativy jako je EET, případně další opatření směřující k lepšímu výběru daní. Stát by měl ocenit, že dáváme přednost vytváření rovných podmínek pro podnikání před faktem, že nás to stojí práci a peníze. My přitom doufáme, že náš předpoklad dosažení rovnovážného tržního prostředí bude naplněn včas a bez výjimek tak, aby ten, kdo se chce se zúčastnit velmi tvrdé soutěže při podnikání na českém trhu, měl stejné podmínky a startovní čáru jako kdokoliv jiný.

Určitě byste mohl uvést další fakta, která vás nenechávají v klidu stejně jako celou vaši členskou základnu…

Poněkud jinak než v prvním případě je tomu u některých dalších legislativních opatření regulujících trh. Příkladem mohou být dvě kauzy, které hýbají a ještě dlouho hýbat budou politickou i ekonomickou scénou u nás.

První je již nastartovaná a bohužel zřejmě trvalá postupná úprava minimální mzdy směrem nahoru, k čemuž dáváme trvale negativní řádně zdůvodněné připomínky, byť je nám zřejmé, že jejich úspěšnost bude minimální. Opětovně jsme totiž tou „menšinou“ údajně brzdící vývoj.

Jsme však připraveni hájit naše záporné stanovisko v dané věci na různých konferencích či workshopech, protože tím postiženým budou opět ti nejmenší a nejméně solventní, i když z velké většiny poctiví podnikatelé na českém trhu. Nelze v tomto případě zapomenout, že mimo podnikatele bude bohužel trpět hlavně venkovský zákazník, přestože instituce, které se

trvale podílejí na podpoře zvyšování minimální mzdy, se již dlouho zároveň paradoxně zavazují, že budou řešit obchodní obslužnost venkova.

A druhý příklad?

To je již schválená novela Zákona o významné tržní síle. Jelikož jsem byl u zrodu původního zákona, mohl bych k tomu napsat pojednání, které by vydalo na dizertační práci. Stručně by se dal charakterizovat jako „polický zmetek“, protože byl vytvořen pod politickým, nikoliv pod legislativním tlakem. Přesto nelze popřít, že tuto válku si prohráli obchodníci sami, poněvadž nevyužili nabídky poslanců k podpisu etického kodexu, který by zaručoval řešení problémů trhu smírčí cestou.

Základním problémem kvality a účinnosti takové legislativy je, že filozofie jejího vzniku pochází z politické objednávky, a nemá tudíž většinou s realitou českého trhu nic společného. Kdo se totiž při tvorbě takového předpisu opře o tvrzení, že na našem trhu je pouze jedna skupina podnikatelů, kteří se chovají nemravně a využívají své síly k poškozování druhých, což se v tomto případě stalo, a ti špatní byli samozřejmě obchodníci, nemůže s takto pojatým právním produktem úspěšně, a hlavně spravedlivě regulovat trh. Nemusím v této chvíli připomínat, že tou druhou stranou mince jsou dodavatelé nebo výrobci, z nichž mnozí dle mé osobní zkušenosti svou nemravností obchodníka zcela zastíní. Když se pak k takovému právnímu předpisu přidá často realizovaná „lidová tvořivost“ poslanců při jeho připomínkování, tak jak se to stalo v případě novely těsně před ukončením druhého čtení ve sněmovně, nemůžeme se divit, že z chystaného „biče na řetězce“ se stane noční můra pro české nákupní aliance. Opětovně však platí, že z nedokonalé legislativy vyjdou jako uživatelé vítězně velcí hráči na trhu, kteří se na její dopad stačí připravit, jelikož disponují právním zázemím a financemi.

Ten zbytek je odkázán k doprošování se a volání po rychlé novele novely. Mrzutým zjištěním konstatovaným na závěr je pro mne i fakt, že zákon v takovéto podobě většinou hladce projde zejména proto, že vládnoucí většinu v parlamentě mají její lídři pod důkladnou kontrolou. Ostatně – který z poslanců by se vzepřel hlasovat v souladu s politickými vůdci, a vystavil se tak nebezpečí, že se při příštích volbách shodou náhod neobjeví na kandidátce?

Vždy jste býval optimista. Nevidíte některé skutečnosti přece jen příliš černě?

Optimistou a člověkem s veselou myslím zůstávám. Jako ten, který vede Asociaci tradičního českého obchodu, tedy snažím se hájit firmy podnikající v maloobchodě, proto jsem nastínil, co nás trápí, mrzí, štve, co přináší rozčarování.

Třeba skupina zákonů a předpisů, která je stále problematická, je legislativa, která má či měla by mít protikorupční charakter, nebo ukázat snahu o zvýšení transparentnosti politického prostředí, ekonomiky a trhu. Patří mezi ně re­gistr smluv, zákony proti praní špinavých peněz, ale i jiné dílčí normy, ve kterých se může objevit mnoho skutečností a ustanovení, jež určitě podnikatele nepotěší minimálně proto, že budou muset vše opětovně promítnout do vlastních podnikových předpisů a nemohou si být jisti, že vše nové bude pro ně zcela pozitivní. Mezi podnikateli vládne v těchto případech určitá skepse daná špatnou zkušeností z minulých či dosavadních předpisů. Je to tím, že politicky dobře zdůvodněný návrh zákona změní často připomínkové řízení a politický mlýn v parlamentu v něco zcela jiného. A z dobře myšleného zákona zbude pouze název, možná důvodová zpráva. Tento stav se těžko změní, dokud bude pozice a složení parlamentu stejné či obdobné, dokud se budou konstruovat nepřekonatelné kompromisy v koaličních smlouvách a do té doby, než my voliči si uvědomíme, že na tomto stavu, který nepřináší mnoho radosti, máme všichni svůj podíl.

Dají se naši zákonodárci tedy za něco vůbec pochválit? Věřím, že ano…

Je velmi těžké vládu bez řádného rozboru její činnosti hodnotit. Na výkon její funkce působí mnoho vlivů. Jedním z těch základních je stav národního hospodářství v době vládnutí. Jestliže jde HDP nahoru, klesá zadluženost a daří se řešit některé dlouhodobé ekonomické problémy, lépe se tím pádem probírají i některé méně populární věci, včetně legislativy, která je vůči podnikatelům více či méně regulativní. Odvaha vládnoucích garnitur prosazovat významné změny je však problematická a většinou navíc krátkodobá, neb volby se blíží a je potřeba dát prostor i pro populizmus. Přes mou veškerou snahu a přiznání dílčích úspěchů je přesto velmi těžké vybrat něco výrazně pozitivního jako plod stávající práce vlády. Přes mnoho pochybností, ale zejména z důvodu mého dlouhého působení v českém maloobchodě, bych vládu snad pochválil za EET. Doufám, že to nezakřiknu a ze zákona, a hlavně z jeho realizace nebude další právní a politický paskvil.

Rozhovor přinesl časopis Prosperita dne 30. 6. 2016.