29 Bře

Stát by měl venkov systémově podporovat

Praha, 28. 3. 2017- Spotřební družstva České republiky vystupující pod označením COOP, dlouhodobě upozorňují na trvale zanedbávanou oblast českého venkova. Dochází k vylidňování obyvatel a s tím související rušení služeb v obcích. Jednou z nich jsou i maloobchodní prodejny. Ty často podnikají v dlouhodobé ztrátě a postupně zanikají. Problém pociťuje jak COOP, tak další tradiční obchodníci, kteří ještě v regionech působí. Stát se musí rozhodnout, zda začne podporovat venkov a bude se mu systémově věnovat, nebo nechá zaniknout služby a venkov se vylidní. „Družstva roky provozují ztrátové prodejny coby podporu pro své členy – vlastníky žijící na venkově. Z ekonomického pohledu to, ale není možné dělat donekonečna, když si zahraniční řetězce vybírají pouze lukrativní lokality,“ říká Pavel Březina, předseda Svazu českých a moravských spotřebních družstev.

Skupina COOP dlouhodobě podporuje lokální výrobce, protože věří v podporu místních ekonomik pro dlouhodobý a trvale udržitelný rozvoj regionů. Mnoho lidí dnes odchází za prací k montážním linkám zahraničních společností a mnohdy si neuvědomují, že právě tyto pozice v případě opakování hospodářské krize budou postiženy jako první. COOP otázku obchodní obslužnosti venkova neotevírá ani tak z pozice obchodní firmy, ale z titulu organizace vlastněné 130 000 obyvatel České republiky, bydlících většinou právě v regionech. Tradice říká, že každá správná česká vesnice by měla mít: kostel, obchod, hospodu, ideálně i poštu a školu. Většina těchto prvků již zanikla nebo zaniká, a tím se vytrácí i tradiční kultura života. Všichni velmi emotivně řešíme přistěhovaleckou krizi a ani jsme si nevšimli, že se sami připravujeme o své tradice daleko rychleji.

Provoz prodejen na malých obcích je většinou veřejná služba, teprve u větších sídel jde o podnikání. „Pokud bychom malé prodejny zavřely, ekonomicky si zřejmě dokonce polepšíme a coby firma bychom měli více prostředků na rozvoj jiných prodejen. Zatím jsme to neudělali, ale současný stav je neudržitelný,“ říká Miloslav Hlavsa, ředitel družstva Konzum Ústí nad Orlicí.

Že zájem je na straně místních dokazují samotné obce, které již v současné době na mnoha místech ztrátové prodejny podporují z obecních prostředků, aby udrželi svou prodejnu. Stát se musí zamyslet nad podporou prodejen na venkově a nastavením systému dotací. Nejen pro prodejny COOP, ale pro jakéhokoliv obchodníka. Podpora by měla směřovat na samotné obce, které již podle svých zkušeností finance rozdělí. Dnes stát podporuje ztrátovou dopravu v regionech, přesně ze stejných důvodů.

Výsměchem celé situace je, že například jeden z největších leteckých přepravců světa Ryanair žádá dotaci 8 mil. Kč na provozování linky z Pardubic do Londýna a Travel Service dokonce na linku z Ostravy do Dubaje. Nikdo se tomu nediví. Stát nejdřív z veřejných peněz schválí výstavby ztrátových terminálů a pak ještě dotace leteckým společnostem, aby tam létaly. No a tyto společnosti se chlubí, jak levné mají letenky. Vypadá to, že přijde doba, kdy nejvýhodnější víkendový nákup uskuteční obyvatelé vesnic tak, že v pátek odpoledne nasednou do dotovaného autobusu, dojedou na nejbližší vlakové nádraží a dotovaným vlakem přejedou do Pardubic nebo Ostravy, odkud dotovaným letadlem odletí do Londýna a zde v hypermarketu Tesco nakoupí potraviny. „To je situace, kterou si zajisté nepřejeme ani my, ani místní,“ říká Pavel Březina.

Tisková zpráva Svazu českých a moravských spotřebních družstev (COOP).

29 Bře

Česko, země slev

Užíváme si zlevněného zboží nejvíc ze všech Evropanů. Zatím.

Nenápadný čtyřicátník v lennonkách rozhodně nevypadá jako lovec slev. Přesto Martina Zůnu při pravidelné cestě do supermarketu zajímá právě tohle magické slovo. Na nákup vyráží vždy odpoledne po práci a pokaždé jen s malým batůžkem na zádech. Ví totiž přesně, o co mu jde. „Neobcházím obchody s akčním letákem, jako to dělají třeba důchodci. Já chodím nakupovat už 15 let do stejného obchodu nedaleko od místa, kde bydlím. A po letech jsem vysledoval, že na většinu produktů se v určitých intervalech slevy opakují. Kupuji je tedy jen v akcích. Buď se předzásobím, nebo si počkám,“ prozrazuje svoji nákupní strategii Zůna a vstupuje skleněnými dveřmi do supermarketu Billa na okraji středočeského města Slaný.

Zkušeně krouží uličkami mezi regály a v košíku přibývá zboží. Jogurty, špagety, olej, čaj na průdušky, toaletní papír, vše v akci, zlevněné o desítky procent. „Dřív jsem to takhle neměl. Potupně mi to ale došlo. Proč bych měl platit za prací prostředek čtyři stovky, když jindy stojí polovinu? V podstatě si mě takhle vychovali,“ říká Zůna a sahá po zlevněných citronech. Když dojde k pokladnám, v jeho košíku je jediná nezlevněná věc – termixy. „Ty totiž děti vyžadují vždy,“ krčí rameny.

Ve svém zaměstnání v obchodě s cyklistickými potřebami si vydělá dost na to, aby uživil sebe i svoji rodinu. Ve slevách nenakupuje z nouze, ale proto, že je to neuvěřitelně jednoduché. Stačí si vytvořit nákupní systém podle frekvence slevových akcí a všechny věci každodenní potřeby jdou nakoupit zhruba o třetinu levněji. Stejným způsobem jako Martin Zůna uvažuje čím dál víc lidí. Češi nakupují ve slevách zdaleka nejvíce v Evropě – pomocí slevových akcí se v supermarketech prodá více než polovina veškerého zboží. Obchodníkům a výrobcům potravin se to nelíbí, stěžují si na nízké marže a snaží se přesvědčit okolí, že slevy jsou už příliš vysoké, až škodí všem. Zároveň však přitom pod tlakem ostatních nabízejí v akcích stále více zboží a slevovou spirálu dál roztáčejí. Jak z tohoto začarovaného kruhu ven?

Postsovětská laboratoř

Zdejší obchoďáky s hlubokými slevami (tedy přibližně vyššími než 30 procent) na většinu zboží jsou bez nadsázky fenomén. Objem zboží, které tu řetězce prodají v akci, tvoří výše naznačených 52 procent veškerého obratu, což je dramaticky více než kdekoli v Evropě. V Německu je to jen 16 procent. Daleko méně slev ale mají i Poláci, Slováci nebo Maďaři, kteří vstoupili do kapitalismu společně s námi. Proč takhle výrazná odchylka vznikla právě v české kotlině?

Příběh české slevy, jehož aktuální kapitola se dnes odehrává mezi regály, má kořeny na začátku devadesátých let. Po zhroucení centrálně plánovaného komunistického hospodářství se v českých městech rychle objevily první soukromé supermarkety. Některé z nich vznikly privatizací původních socialistických samoobsluh českými podnikateli, kteří zakládali soukromé maloobchodní řetězce podle západního vzoru. Firmy jako Vít potraviny, Interkontakt nebo Pronto Plus patřily ve své době k významným hráčům, do Česka ale ve stejnou chvíli vtrhly také silné nadnárodní řetězce žíznivé po nových trzích. Mezi domácími a zahraničními firmami se spustil prudký konkurenční boj. „Právě tehdy se poprvé objevil papírový leták se zbožím ve slevě. Od té doby kontinuálně funguje jako lákadlo na zdejší zákazníky. Cena je jednoduchý nástroj, na který slyší každý,“ přibližuje atmosféru zdejšího raného kapitalismu Zdeněk Skála z agentury GfK, který zkoumá nákupní zvyky Čechů už 23 let.

České firmy sváděly se západními řetězci předem prohraný boj. Neměly dost kapitálu ani znalostí k tomu, aby mohly velkým a zkušeným hráčům čelit. Do přelomu tisíciletí jedna po druhé postupně skončily. Zdejší bojiště ale bylo tvrdé i pro nadnárodní řetězce. Řada z nich sem přišla s vidinou ovládnutí trhu, ale nakonec kvůli nízkým ziskům, či rovnou ztrátám vyklidila pozice. Delvita, Carrefour, Julius Meinl, Plus Discount – všechno silní hráči – si v určitou chvíli spočítaly, že pro ně nemá ekonomický smysl v malé středoevropské zemi s hlubokými slevami setrvávat, a přeprodaly své aktivity značkám, které stále věřily v průlom.

Konkurenční boj však neustával, spíše naopak. „Byla to stabilní, blízká země, která nabízela velké možnosti. Fungovali jsme jako laboratoř pro expanzi dál na východ,“ vysvětluje Skála, proč drtivá konkurence nepůsobila pro cizí firmy jako jasná stopka. „Nebylo vůbec jasné, jestli lidé po letech komunismu nový model přijmou. Jestli budou chtít místo samoobsluhy hypermarket. To se tady zkoušelo. Proto sem přišlo tolik řetězců.“ Česko mělo z pohledu západních firem několik výhod. Je hned na hranicích „starého“ kapitalistického světa, na nějž bylo poměrně dobře napojené silnicemi a dálnicemi, takže se dalo zásobovat z německých či rakouských skladů. Také tu je – na rozdíl třeba od Polska – mnoho středně velkých měst blízko u sebe. A Češi tehdy pořád ještě platili za nejvyspělejší postkomunistickou zemi. Kde jinde si měly západní značky vyzkoušet, zda budou kapitalistické recepty na socialistického člověka fungovat, než právě tady?

Slevové akce během let zvolna rostly. Největší rozmach nabyly v průběhu ekonomického ochlazení v letech 2008–2013, kdy měli lidé hluboko do kapes a začali prudce šetřit. „Když se obchodníkům zastavil růst obratu, všichni to začali dohánět s pomocí slevových akcí. To vedlo k tomu, že i lidé, kteří slevy dříve neřešili, se naučili je vyhledávat a nakupovat podle nich. Když přijdete do prodejny a vidíte, že všichni kupují vermut o třetinu levněji než vy, tak ho také začnete kupovat levně, abyste si nepřipadali blbě. Je to jednoduchý mechanismus,“ popisuje Skála. Není to tedy tak, že Čech je nějakým zvláštním kulturním druhem, který slevy miluje z přirozenosti. Je to naopak: malý středoevropský národ k úspornému chování vychovaly soupeřící mocné obchodní řetězce.

Jenže cenový boj došel tak daleko, že ani velkým rybám už dnes není situace po chuti – slevové akce nedávno na odborné konferenci Retail Summit kritizoval šéf českého Tesca nebo ředitel drogerií Rossmann. Tvrdé konkurenční prostředí dostalo některé řetězce ke zdi a slevy se fingují (například Penny Market byl opakovaně přistižen, že označoval křiklavými nápisy AKCE i zboží, které prodával za plnou cenu).

Období, kdy tady působilo mnoho nadnárodních hráčů, má Česko každopádně za sebou. Nyní je tu osm velkých firem, což je vzhledem k velikosti země stále velmi husté konkurenční prostředí. Ačkoli řetězce zažily roky, kdy se propadly do hluboké ztráty, většině se nyní – tedy i za obřích slev, na které si stěžují – daří držet v zisku. Způsob, jak nabízet velké slevy a přitom vydělat, je jednoduchý: hluboké akční slevy řetězce dohánějí na ostatním zboží, které prodávají za vyšší cenu.

Konec jednoty

V popisovaném prostředí logicky přežívají velcí obchodníci na úkor malých. Venkovská prodejna, kam za den přijde pár starousedlíků pro rohlíky a mléko, si nemůže dovolit akční slevy. Kvůli tomu je drahá a i těch několik místních obyvatel časem raději nasedne do auta a popojede za větším a levnějším obchodem, který patří do řetězce. Malé ryby, různé konzumy, večerky a bývalé jednoty, boj s hypermarkety prohrávají na celé čáře. Za posledních deset let jich zanikly asi tři tisíce. Velké prodejny s plochou nad 400 metrů čtverečních dnes v Česku prodají 80 procent zboží, což je největší podíl v Evropě. Ještě v roce 1995 přitom malé obchody prodaly 70 procent veškerého zboží.

„Zákazníkovi to musí vyhovovat, on je vítěz,“ říká šéf družstevní sítě COOP Pavel Březina, který je jedním z nejhlasitějších odpůrců akčních slev. „Jenže pro nás už je toho moc. Zákazníci jen vyzobávají akce. Potraviny se někdy prodávají i pod výrobními náklady. Zákazník si pak myslí, že to tolik má stát, ztrácí přehled o skutečné hodnotě věci. Degraduje to výrobek,“ stěžuje si Březina.

Síť COOP, která je dědicem bývalé husté sítě socialistických Jednot, je ukázkovým poraženým současného nastavení. „To, že jsme na venkově, bývala naše konkurenční výhoda. Teď už tam ale jsou diskonty taky a všude najdete blízko i nějaký hypermarket. Asi jsme mysleli, že tam, kde jsme my, oni nepůjdou. To nám uteklo,“ připouští Březina. Ředitel družstevní sítě by si přál, aby v Česku panovala situace jako v Německu, kde je méně obchodů i slevových akcí. „Přeji si, aby sem už hlavně nikdo nový nechodil a třeba aby někdo odešel. Nebo by někdo mohl někoho koupit, konkurence by ubyla.“

Ještě víc než obchodníci ale slovo akce nenávidí výrobci potravin. „Vede to k plýtvání, protože zákazník čeká na akci a čerstvé zboží projde lhůtou trvanlivosti. Minimálně deset procent zboží se vyhodí,“ říká Jan Teplý z mlékárenské firmy Madeta. Na plýtvání kvůli akcím si stěžují i výrobci masa a kritizují ho také zástupci potravinových bank. Část potravin z akcí vyhodí obchody, velké množství jich ale zahodí do popelnice i lidé, kteří si jich nakoupili víc, než dokážou spotřebovat, jenom proto, že byly ve slevě.

Akce podle Teplého také vedou k nárazové výrobě, kdy je jeden týden potřeba velké množství lidí, zatímco další týden výroba stojí. „Víc se pak používají roboti, ve výsledku má méně lidí práci a to není dobré pro ekonomiku.“ Někteří, zejména malí obchodníci, už pochopili, že odlišovat se pouze cenou vede k ještě většímu množství akcí a nižším ziskům, zatímco jiné to teprve čeká. „Do malého obchodu lidé přece nechodí proto, že je nejlevnější, ale kvůli tomu, že má hezkou a milou prodavačku a nejkřupavější pečivo široko daleko,“ zlobí se Teplý.

Mezi velkovýrobci patří mezi největší kritiky slevových akcí šéf mocné potravinářské firmy Hamé Martin Štrupl. „Přestali jsme vyrábět sirupy, už se to prostě nevyplatilo. Je to segment, kde se 80 procent zboží prodá ve slevě 30 procent a víc,“ říká ředitel firmy ze Slovácka. Moravský výrobce potravin měl dříve největší zisky v domovském Česku, dnes už ale víc vydělá v cizině, kde tak velké akční slevy nejsou. Štrupl věří, že česká mánie je za zenitem a akcí bude postupně ubývat. „Už to vadí všem, mluví se o tom na každém našem setkání. Je to jen otázka času.“ Jedním obchodníkem, který dokázal ze spirály akcí částečně najít cestu ven, je zatím německý Lidl. Diskontní řetězec přišel z velkých hráčů do Česka jako poslední, své první obchody tu otevřel až v roce 2003. Na obsazeném trhu se nejenže dokázal prosadit, ale postupně ukrajoval podíl konkurenci a dnes je co do tržeb čtvrtým nejsilnějším hráčem a má ze všech největší zisk (čtyři miliardy korun). Tržby i zisk Lidlu rychle rostou a jeho sebevědomí se projevuje například i tím, že nedávno oznámil, že svým zaměstnancům o čtvrtinu zvedne platy. Co dělá Lidl lépe než ostatní?

I v prodejnách Lidl je kout se zlevněným zbožím v akci, celkově však řetězec pracuje s cenami jinak než ostatní. Místo akčního zlevňování zboží značek, které všichni znají, Lidl nabízí stále nové druhy produktů, jež nejde s ničím jiným srovnat. Lidl dělá tematické týdny – řecký týden, španělský týden nebo třeba bavorský – a vždy prodává potraviny z dané země. Když je pak například španělská štika označena cedulkou výhodná cena, lidé ji kupují a nikdo neví, kolik má stát doopravdy. Tematické týdny se neopakují, takže zákazník nemá šanci vytvořit si nákupní vzorce podle padajících cen. Většina zboží v Lidlu, podle údajů společnosti až 80 procent, nejsou zavedené výrobky, ale privátní značky vyráběné pro Lidl přímo na míru. Ty Lidl prodává za trvale nízké ceny. Vedle toho pak v regálech nabízí v omezené míře i vybrané značkové zboží, které prodává za plnou cenu. „Dělají to chytře. Před tímhle smekám,“ říká uznale Březina ze sítě COOP. Síť, kterou řídí, nemá na podobnou strategii kapacitu ani finance.

Sleva budoucnosti

Jaká je budoucnost českých slev, zatím nikdo nedokáže říci. Někteří výrobci, jako třeba šéf Hamé Štrupl, věří, že Česko se bude postupně přibližovat zemím, jako je Německo, kde je sice akcí méně, zato jsou všechny potraviny trvale levnější. „Aktuální situace je neudržitelná,“ říká výrobce z Moravy. Jiní jsou ale skeptičtější. „Nevidím cestu ven. Obchodníci mají jediný cíl: dostat zákazníka do prodejny,“ namítá Zdeněk Skála z agentury Gfk. Poslední čísla ukazují, že objem zboží prodaného v akcích dál roste, růst však zpomaluje. Existují náznaky, že se návyky Čechů pomalu začínají měnit. Díky rostoucí ekonomice obyvatelstvo bohatne, což vede k tomu, že se prodává více kvalitního a čerstvého zboží. Stále více lidí také nakupuje potraviny přes internet, kde slevy fungují jinak než v kamenných supermarketech. Na internetu nyní nakupuje jídlo jen asi procento zdejší populace, toto zatím zanedbatelné číslo nicméně roste. Třeba v Praze už podle agentury Nielsen prodají hypermarkety v on-line obchodech čtyři procenta obratu. Za pár let to můžou být desítky procent. Obchodníci prodávající přes internet používají jiný systém promocí – vytvářejí akce pro lidi na míru. Kdo má psa, dostane slevu na psí granule, kdo pije jen jednu značku piva, koupí ji levněji. Že je to cesta budoucnosti, opatrně potvrzuje i Skála z GfK. „Existuje domněnka, že internet dotlačí výrobce k dynamickým cenám, kdy se cena výrobku liší od zákazníka k zákazníkovi,“ říká. Věří tomu i provozovatelé domén, které potraviny prodávají na internetu a jichž neustále přibývá.

 

Optimismem, že internetové obchody éru přepjatých akcí jednou provždy ukončí, je však potřeba šetřit. Za více než 20 let existence akčního letáku se způsob uvažování ve stylu vyzobat slevy lidem stihl vrýt hluboko do mysli – a to jak obchodníkům, tak spotřebitelům. Popisovaný systém slev na míru není těžké obejít – stačí si vytvořit několik účtů u různých obchodníků, každý pro jiný typ zboží. Na internetu bude dál přibývat konkurence, což přivede stávající hráče pod větší tlak na cenu. Není tedy důvod se domnívat, že by slevové akce, byť třeba v jiné, mnohem sofistikovanější podobě, nemohly pokračovat i na síti. Tím spíš, že rozjet virtuální obchod je mnohem snazší než otevřít ve fyzickém světě kamennou prodejnu.

NEJVÍC ZLEVŇOVANÉ POTRAVINY

  1. ALKOHOL KÁVA MLÉKO PIVO MÁSLA LIMONÁDY DŽUSY SIRUPY
  2. KONZERVOVANÉ RYBY OLEJE DEZERTY VODY JOGURTY SUŠENKY SÝRY
  3. ČAJ ZMRZLINY TĚSTOVINY SLADKOSTI POMAZÁNKY KOŘENÍ BALENÝ CHLÉB

Článek Petra Horkého převzat z časopisu Respekt z 27.3.2017.

22 Bře

Tradiční obchodníci zahájili jednání o refundaci nákladů na zavedení EET

Praha, 22. 3. 2017 – Asociace českého tradičního obchodu (AČTO) zahájila dopisem ministrovi jednání s Ministerstvem financí ČR o hledání prostředků a stanovení jednotlivých kroků vedoucích k refundaci nákladů za zavedení elektronické evidence tržeb v maloobchodě. Požadavek tradičních obchodníků je v souladu s koaliční smlouvou současné vlády, která deklarovala, že všechna opatření budou založena na principu, že náklady na jejich implementaci ponese prostřednictvím daňových odpočtů stát a ne podnikatelský subjekt“.

Asociace českého tradičního obchodu již v připomínkovém řízení upozorňovala a žádala o zvýšení poskytované kompenzace na vynaložené náklady na EET, tj. jednorázové slevy na dani z příjmu ve výši 5000,- Kč, která se ukázala být částkou zcela nedostatečnou na pokrytí podstatné části vynaložených nákladů. Vyhovující systém i pro menší prodejny rychloobrátkového zboží začíná na částce okolo 20.000,-Kč a k tomu jsou další provozní náklady a poplatky – náklady na registraci, proškolení personálu resp. více kvalifikovaná pracovní síla, připojení k internetu a z toho plynoucí poplatky a rovněž poplatky za provozování softwaru. Jinými slovy, minimálně dalších 10.000 ročně i pro tu nejmenší jednomístnou prodejnu nebo hospodu,“ říká Petr Morava, generální ředitel nákupní aliance ČEPOS a člen představenstva AČTO.

Vlastní realizace požadované náhrady není z hlediska platné státní legislativy a administrativy jednoduchá, proto AČTO nabízí řešení, kdy náhrada nebude součástí výdajové stránky rozpočtu státu, ale bude ze strany oprávněných fyzických i právnických osob uplatněna formou odpočitatelné položky daně z příjmu (dle znění koaliční smlouvy). „Nabízíme diskuzi o konkrétní podobě uplatněného nároku, např. vztažení oprávněnosti náhrady pouze na provozovny, které působí v obcích do 1000 (1500) obyvatel, což by zároveň pomohlo našemu prioritnímu snažení o zásadní podporu a udržení obchodní obslužnosti venkova. Další možností je omezit výši nároku či zrušit nárok dle výše dosaženého maloobchodního obratu, např. za šest měsíců, který bude prokazatelný na základě podkladů získaných z funkčního EET (tedy obrat k 31. 8. 2017),“ vysvětluje Zdeněk Juračka, předseda AČTO.

Nárok by se vztahoval vždy na jedno pokladní místo (tedy ne na provozovnu či živnostníka) a to v dohodnuté výši s termínem uplatnění srážkou z daně za rok 2017. „Možných variant řešení je určitě více, ale je potřeba začít jednat a dospět k reálnému zdůvodnitelnému návrhu. Je třeba také připomenout, že podnikatelům v oblasti pohostinství byla navíc poskytnuta pomoc prostřednictvím snížení DPH na stravovací služby. Jistou formu podpory by si tak zasloužily i malé prodejny, z velké části zajišťující obchodní obslužnost venkova,“ dodává Zdeněk Juračka.

10 Bře

Juračka: Zánik venkovských prodejen pokračuje. Podpora je nezbytná

Praha, 7. 3. 2017 – Aktuální čísla vývoje českého obchodu za rok 2016 potvrzují setrvale nepříznivý trend zanikání nejmenších, především venkovských prodejen. Kritickou situaci dlouhodobě monitoruje Asociace českého tradičního obchodu (AČTO), která v této souvislosti navrhuje soubor opatření, která by mohla přispět k zachování venkovských obchodů.

V roce 2016 zaniklo v České republice 396 prodejen s potravinami a smíšeným zbožím o velikosti do 50 m², což je 46 prodejen více než v roce 2015. Statistický údaj společnosti AC Nielsen potvrzuje odhady AČTO, které se s praxí zanikání nejmenších českých prodejen, jež mnohdy představují jedinou možnost, jak si na venkově nakoupit základní potraviny, setkává v každodenní praxi. Problém s obchodní obslužností venkova se týká především obcí do 1000 obyvatel, kterých je v ČR 4872 a je součástí širšího problému zachování života na venkově. Stejně jako fungování školy, pošty, lékaře či hospody je také fungování obchodu jedním ze základních předpokladů života a rozvoje venkova. Provozování obchodu v nejmenších obcích však přestává být podnikáním a stává se veřejnou službou. Avšak bez pomoci má pramalou šanci přežít.

„Jsme svědky zániku stovek venkovských prodejen v přímém přenosu. Podpora je nezbytná, chceme-li udržet život na venkově,“ říká Zdeněk Juračka, předseda AČTO. Proto Asociace navrhuje soubor opatření přímé i nepřímé podpory, který by pomohl zachovat obchodní obslužnost na venkově, zejména pak v obcích do 1000 obyvatel. V těchto obcích je třeba chápat provozování obchodu jako veřejnou službu.

Přímá podpora:

  • Finanční podpora ve výši 750 mil. ročně na zachování obchodní obslužnosti venkova, která by směřovala k postiženým obcím ze strany státu či kraje.
  • Refundace nákladů na pořízení vybavení pro EET a to v souladu s deklarací, jež je součástí koaliční smlouvy. EET by mělo přinést do státní kasy dostatek prostředků, které toto umožní.
  • Daňové slevy a bonusy.

Nepřímá podpora:

  • Zvážení převzetí zahraničních modelů na podporu nezávislého obchodu, např. osvobozením od DPH těch obchodníků, kteří budou mít obrat nižší, než stanovená mez. Příkladem může být Německo, kde jsou podniky s ročním obratem nižším než 50 000 EUR vyloučeny s platby DPH nebo Velká Británie, kde existují výjimky na daň z nemovitosti pro malé podnikatele
  • Novelizace zákona o cenách tak, aby již nebylo možné využívat nástroj podnákupních cen (hojně využíváno řetězci), který poškozuje menší obchodníky, snižuje skutečnou hodnotu výrobku, deformuje vnímání zákazníka a navíc připravuje státní kasu o DPH.
  • Trvalé obnovení výjimky z povinnosti uvádět měrné ceny pro maloobchodní prodejny do 200 m², které je neúměrně časově a finančně náročné.
  • Podpora a pokračování programu Pošta Partner, který rozšiřuje nabízené portfolio služeb venkovského maloobchodu a pomáhá zachovat občanskou vybavenost. S tím související změna vyhlášky Českého telekomunikačního úřadu, která výrazně omezuje realizaci programu a na provozovatele klade zbytečnou byrokratickou zátěž.
09 Bře

EET má smysl jen při striktním vymáhání

Do startu druhé vlny elektronické evidence tržeb zbývá několik dní. Nakolik efektivní bude tento model při výběru daní, se teprve ukáže, už teď o něm ale panují pochybnosti. Podle Jiřího Štorcha, předsedy představenstva Družstva Eso Market a člena představenstva Asociace českého tradičního obchodu (AČTO), dokonce hrozí, že ti, kteří dosud podnikali nekale, v tom budou bez postihu pokračovat dál.

Jiří Štorch, který ve Štětí provozuje vlastní obchod v síti Eso Market, se dobrovolně rozhodl posílat Finanční správě data o tržbách ještě před 1. březnem, kdy začne platit tato povinnost pro maloobchody a velkoobchody. Řešení EET ho nestálo ani korunu, dobře si však uvědomuje, že řadu podnikatelů mohou náklady s tím spojené stáhnout ke dnu. Ostatně jednání o těchto a dalších případech je náplní jeho agendy v roli zástupce AČTO pro otázky EET.

Co konkrétně jste měl v této funkci na starosti?

AČTO jsem od začátku zastupoval v pracovní skupině s Ministerstvem financí ČR. Rok či dva jsem se podílel na práci pracovní komise při přípravě zákona o EET. A samozřejmě tak připomínkoval za AČTO návrhy zákona vůči úředníkům ministerstva. Šlo o obecné teze, metodiku stejně jako technické záležitosti. V návrhu zákona se přitom v mezidobí objevila řada nesmyslů, na které jsme upozorňovali, stejně jako na to, co v návrhu chybělo.

Podle zástupců e-shopů se do zákona nesmysly stejně dostaly, minimálně takové, které ztěžují provoz této skupině podnikatelů.

To nemohu komentovat, nicméně si myslím, že komunikační chyby spíš než na straně úředníků vznikaly na straně opozičních politiků, kteří svými prohlášeními, zda zákon bude platit nebo ne, případně že zákon zruší, jakmile se dostanou k moci, vyvolali mezi podnikateli velkou nejistotu. Podnikatelé mají v takových situacích obecně dvě možnosti OE buď čekají na poslední chvíli, a pak jsou velké honičky, aby dané nařízení stihli splnit, nebo zainvestují na první dobrou a riskují, že vyhláška či zákon se ještě změní a oni ztratí peníze. Po zkušenostech s fiskálními pokladnami, kdy do této věci obchodníci nainvestovali spoustu peněz a pak se to smetlo ze stolu, nebo dalších předpisů, které chvíli platily a pak se opět rušily, to nyní vedlo k tomu, že někteří obchodníci čekali s pořízením zařízení pro EET na poslední chvíli.

K tomu se ještě dostaneme. Teď prosím uveďte, nakolik jste spokojen s výsledným zněním zákona.

V některých věcech mohl být tvrdší, některá ustanovení jsou zbytečná, ale dejme tomu, že jde o průsečík něčeho, co může být funkční. Mnohem větší problém je v tom, jak se u tohoto zákona bude vyžadovat jeho plnění. Pokud tu zůstane taková džungle v podnikání, jaká tu je, půjde o vyhozené peníze podnikatelů. Je proto potřeba naprosto striktně postihovat ty, kteří zákon obcházejí. Mě jako obchodníka totiž nezajímá EET ani tak z pohledu výběru daní, jako spíš jak donutit nekalou konkurenci, aby stejně jako ti poctiví obchodníci danila. Je to o úřednících Finanční správy, jak se k tomu postaví a budou vymáhat plnění zákona. A v tomto případě mám obavy, že úplně důsledné to nebude.

Z čeho pramení vaše pochybnost?

Dělám si obrázek z toho, co vychází v tisku. A pak je tu i proklamace Andreje Babiše a zástupců Finanční správy, že nebudou obtěžovat kontrolami běžné podnikatele, ale cíleně se zaměří na ty, kde mají indicie, že se tam děje něco nekalého. Potom se v tisku psalo, že během prvního měsíce fungování EET přišlo dva tisíce oznámení na konkrétní provozovny, které údajně zákon neplní. A úředníci přitom provedli 500 kontrol. Předpokládal bych, že pouze tam, kde mají zmíněné indicie. Nicméně ani v jednom případě se nezjistilo žádné porušení zákona o EET. A to mi nesedí. Kde se tedy vzalo těch dva tisíce podnětů? Opravdu byly všechny lživé s cílem dotyčné provozy poškodit? Obávám se tak, že lidi, kteří dodnes fungovali nekale, v tom budou pokračovat a nikdo je nebude důsledně kontrolovat a postihovat.

Je to pouze o efektivitě byrokracie?

Má to samozřejmě spoustu aspektů. Úředníci se například mohou obávat pouštět se do sankcí, jako jsou vysoké pokuty či dokonce uzavření provozovny, a mít na vědomí, že podnikatel se pak může soudně domáhat náhrad. Dalším aspektem je fakt, že u obchodníka, který je zběhlý v nekalém jednání, můžete jeden den udělat kontrolu, při níž zjistíte porušení zákona, a když tam přijdete druhý den či za týden a budete to chtít řešit, představí se vám obchodník s naprosto jiným živnostenským listem.

Jaká je situace ve vaší síti? Ještě nedávno jste byl ohledně připravenosti nezávislých obchodníků pro EET skeptický.

Na konci loňského roku jsem říkal, že 80 procent obchodníků nemá v dané chvíli vybavení, s kterým by mohli splnit zákon o EET. Na začátku letoška jsem říkal, že ti, kteří uvažují o koupi sofistikovaných pokladních systémů, to už horko těžko dají do 1. března dohromady. Snažili jsme se vycházet nejen v rámci AČTO, ale i v rámci Eso Marketu našim obchodníkům vstříc. Zval jsem firmy, které přijely předvést svá zařízení, dělal jsem rešerše nabízených řešení, a kdo měl v naší síti zájem, potřebné informace se dověděl. Dokonce jsme pro obchodníky dohodli výhodnější cenové podmínky.

Kolik to stálo běžného obchodníka ve vaší síti?

Rozhodně víc, než kolik to mělo stát podle proklamací Andreje Babiše. Jak finančně, tak z hlediska času. Přesto byla veřejnost neustále ujišťována, že jde o velmi levnou záležitost s tím, že je prý dokonce možné si software stáhnout zdarma z internetu. Ministr financí při té příležitosti poukazoval na zařízení o velikosti mobilu. To si umím představit na trhu, kde budu prodávat své tři výpěstky. Ale v prodejně, která má několik set, spíše několik tisíc položek, kde jsou všechny čtyři daňové sazby, kde jsou váhové kódy, si s takovým zařízením zdaleka nevystačím.

Na kolik to tedy přijde?

Desetitisíce, v případě více pokladen i statisíce korun. Nulové náklady přicházejí v úvahu pouze v situaci, kdy má podnikatel sofistikované zařízení již z dřívějška, ale má také dobře ošetřenou smlouvu, a tudíž má v ceně upgrade softwaru za účelem daní nebo zákonných změn. Například mě nestálo zavedení EET díky tomu ani korunu navíc. V opačném případě si podnikatel připlatí, a to i tehdy, když má dobré zařízení z minulosti. Buď ale nemá dobře ošetřenou smlouvu, nebo má zařízení už několik let, tudíž je staré, nebo dodavatelská firma již neexistuje.

Rozhovor s Jiřím Štorchem převzat z časopisu Za P´magazín 2/2017.